Salamandra
Salamandra - Jarda Dufek
Ako by si zhodnotil dnešnú akciu ? (20.11. 2004 v Martine, koncert Krleš, Salamandra, Power 5, Dragonforce, Kotipelto, Shaman)
Osobně si myslím, že takových akcí je třeba u nás, jako v Český republice, velice málo, skoro vůbec, a když se něco objeví, jsou tam protlačené kapely, které třeba nemaj s tím stylem nic společného. Dělají uplně něco jiného, ale ..prostě zaplatí si.. A třeba dneska tahleta akce.. my jsme hrozně šťastní, že jsme si tady mohli zahrát, protože s takovýma veličinama si málokdy člověk zahraje. A strašně se nám líbili lidi tady. To jsme opravdu nečekali, takovej zájem o neznámou českou kapelu...
Neznámu...ja si myslím, že u nás vás celkom poznajú.. aspoň po mene..
Není to až tak horké, protože my třeba vázneme na managementu, vázneme na promotion, vázneme na merchandisingu, jsou to prostě určité problémy, které se snažíme řešit.
A takové podujatí se u nás velice málo vidí, třeba my máme skušenosti na těch festivalech. Toto nebyl takový úplně čistý festival, bylo to něco mezi festivalem a koncertem a to jsou právě ty nejlepší situace, které třeba u nás promotéři neumí udělat. Já teda nevím, čím to je, jestli..je to všecko o penězích. ...
To samé klipy v televizi. Ať je to už jakákoliv televize, to je vlastně reklama. A reklama se musí platit. A kto na to má? kto na to má z těch kapel, které hrají ve sklepích, které se snaží dostat na povrch.. my jsme taky tak začínali..každý tak začínal.. ve sklepě, nebo v nějaké rodinné zkušebně...
Ja mám tiež bratranca gitaristu, ktorý teraz začína...
Může být dobrý jak chce, muže být perfektní, může mít kolem sebe lidi, kterí to taky dobře umí, ale prostě jak ty prachy nejsou.. a právě to mně hrozně štve, že je to tak ovlivněné těma penězma. Že to stojí a leží na penězích. Že podnikatelé radši nacpou peníze do nějakých akcí, které jsou veřejně známé. Nějaké dětské centrum, nebo protidrogové centrum. Tak ale přitom si neuvědomí, že vlasně všichni ti lidi, nebo většina těch lidí, co berou tyhlety drogy nebo tak, chodí i na tyhlety akce. I když nás to velice štve :) Protože my drogy nebereme.
Ale my si radši vypijem, že!
Keď si začal o tej slovenskej a českej scéne, aký vidíš v nich rozdiel?
Trošičku rozdíl je... levnějši koruny slovenské ..a co se týče té scény, tady jsou dost podstatné rozdíly. Já jsem si všiml, třeba v té televizi, že tady je to trošku volnější. Vždycky si dobře zahrajeme na Slovensku. Hráli jsme v Košicích ...
Dan Jureček (bicie): Já to beru všecho s nadsázkou, mně nic nezajímá, zahrát si zahraju vždycky rád a vždycky se dobře vožeru a to mi stačí (smiech)
Jarda: Ono nejdůležitější jsou ty lidi. Přijde pět lidí, udělaj pařbu, a je to stokrát lepší, ež když 200 lidí stojí. Není to tak? A mlčí. Takzvané mrtvoly. A osobně si myslím, že Slováci jsou v tomhletom daleko upřimnější, že dokážou se lepší projevit jak Češi. Já jsem prostě viděl, jak pět lidí dokázalo zvednout kompletně dalších dvěstě. Já osobně vidím ve Slovákoch takovou oddanost, že jsou takový odvázanější. Já si myslím, že Češi jsou takový studený čumáci.
Tak Moraváci ani nie..
Moraváci ne, my se bavíme o Čechoch, hehehe...
No ale Češi, Morava, dyť je to jedno. Ale Baník je Baník !
Mohol by si mi povedať niečo o vašej histórii, vaše začiatky, prvé skusenosti..?
Začínali sme v roce 98 a ta kapela byla postavena původně jako studiový projekt, protože náš kapelník, Pavel Slíva, po tom, co pusobil v Plzni a Praze, měl pár nápadů a v té době vyjela kapela Hammerfal.. možná ovlivněný tím, možná ne.. prostě všude jeli speedmetalové kapely, tak proč by se nemohla trošku ukázat česká speedmetalová kapela? Ale vydavatel to vydal tu desku pouze s tím, že bude postavena kapela, která bude schopná hrát koncerty, takže Pavel si musel pozhánět lidi do kapely a víceméně po natočení a po vydání té prvé desky, Twilight of Legends, se poskládala kapela a tam jsme už byli všichni, kromě klavesačky, která přišla až později a kromě spěváka, ten tam byl taky jiný. A vlastně v téhlete sestavě jsme začali jezdit koncerty, bylo jich dost, udělali jsme pak v roce 2000 novou desku Skarremar, která se velice chytla, to zas musím říct, že obrovské ohlasy byli v Japonsku, v Brazílii, v Mexiku, v takovejch státech, ve kterejch by to člověk nečekal. Já osobně si myslím, že o Kabátu v Brazílii nikdy nikdo neslyšel. Nás posunulo trošku dopředu, to, že my děláme písničky v angličtině, ať se člověk tváří jakkoli, já vždycky říkám, že českých lidí, nebo slovenských lidí, kteŕí by tomu rozuměli, je příliš málo na to, aby kapela mohla rozjet nějaký velký projekt. Prostě ta angličtina, ať se to někomu líbí, nebo ne, tam musí být. A jestli se to někomu nelíbí, ať si prostě chodí na soutěže Slovensko nebo Česko hledá Superstar, tam se muže uchytit, ale člověk, který se chce dostat do světa, musí jet anglicky. K tomu není žádný kompromis. Hlavně to musí být bigbít, který spusta lidí poslouchá a ja si myslím, že po celém světe se najdou spousty příznivců, třeba Japonci, ti nás bombardujou pořád. Protože Japonci, ti jsou úplně šílení po speedmetalu a hlavně po gotickém speedmetalu, ať je to Rhapsody, ať je to Helloween, ať je to Salamandra, vždycky ti Japonci se ozvou. V každém případě.
No a potom jsme pokračovali dál, ale měli jsme takový trošku problém, protože nás opustil klávesák. Klávesák chtěl založit rodinu a chtěl se věnovat trošku něčemu jinému, než těm koncertům .. a to je takové martýrium, sehnat klávesáka, do metalové kapely! Každý hraje svadby, a takové..jsou klávesáci, kteří umí mlátit do kláves sedm hodin, nebo spouštět ty samply, ale do metalové kapely nikdo nepůjde, protože to je za prvé málo peněz, hodně lítání, rodina jde do faku, všecko jde prostě stranou. A nakonec jsme sehnali právě Hanku, která ná vyhovuje úplně šíleně, protože za prvé, zvládla úplně rychle, do té doby hrála jenom na klavír, hrání na synťák, dokázala si koupit drahý nástroj, dokázala to zvládnout technicky během velice krátké doby, takže za půl roku jsme byli schopni opět jezdit koncerty.
A sotva jsme vyřešili tenhleten problém a rozjeli jsme nějaké akce, hráli jsme v Polsku, tak zase přišel zpěvák, že prostě musí, takže z osobních důvodů odešel a teďka začalo další martýrium, shánět dalšího zpěváka, protože pro tenhleten styl nejsou ani klávesáci, ani zpěváci. Vůbec. Prostě "no". A nakonec se nám podařilo sehnat z kapely Moravský Anděl zpěváka, který byl ochotný do toho jít a já si myslím, že to nebylo na škodu, protože to je člověk, který opravdu ví, co chce... A já doufám v to, že s ním se nám otevře i cesta do zahraničí a že konečně dobyjem aj ty okolné evropské státy a že konečně se dostane i toho slušnějšího ohodnocení.
Takže doufám, že to nadále pojede tak, jak to máme v plánu. Zajímá nás hodně Skandinávie, protože z Finska, ze Švédska se nám ozvali rádia, že jsme se jim umístnili v hitparádách, že to tam lidi zajímá. Dokonce máme svuj fanklub, v Česku nemáme, fanklub máme v Japonsku, máme tam i internetové stránky fanklubu, což je dost zajímavé, že u nás se k tomu jěště nikdo nerozhoupal.. My jenom doufáme, že se dál bude dařit a že se to rozjede, i když už někteří členové kapely mají hodně. Mně se blíží čtyřicítka ..ale myslím, že ještě máme aspoň takovou malinkou naději a na to my vsázíme, protože pokud člověk není blázen do téhleté muziky, tak to prostě nejde.
Tak to si mi vlastne zodpovedal aj otázku, čo sa týka budúcich plánov, takže to máme hneď dve otázky :) A čo trebárs internet?
Internet strašně přibližuje kapely k lidem, třeba ani nemusí hrát naživo. Pŕibližuje je to k lidem, kteří je neznají. To je obrovská šance...
A napríklad budúcnosť metalovej muziky? Čo si o tom myslíš?
Metalová muzika je tady pořád a stále se vrací. Přichází to období. My to sledujeme. Mezi mladými se nosí dlouhé vlasy, začínají chodit na koncerty.
Čo by si ešte chcel na záver dodať, alebo spomenúť?
Že nejsme normální v žádném případě :)
A jěště bych chtěl spomenout kluky z Tristany, perfektní kluci, kamarádi, kteří nám pomohli. Měli tady hrát a nehráli, ale naproti všemu přišli zapařit.